Postěžování si

21. června 2015 v 12:34 | maya
Dnes mě všichni štvou, ale nehorázně!!
Nejradši bych jim něco hezkého sarkastického řekla, jelikož si na to fakt pěkně naběhnou. Jenže jsou to příbuzní, rodina. ,,To se přeci nesluší být na ně od začátku návštěvy ošklivý."- citace matky. Tak jako když přijedou, první co udělá jde k vám, stoupne si před vás a měří si vás "zkušeným" okem, následně vypustí z pusy. ,,Páni, ty jsi vyrostla." Vážně? A já si říkala, že nejspíš trpím gigantismem, když mi si můžu přičíst ten milimetřík do mé výšky. Pro vysvětlení neviděli jsme se 4 měsíce. Dobře, tohle ještě jde. Jenže takové hle blbé konstatování "překvapivých" událostí má více.
Co z toho vlastně plyne? Chci být pikachu a dát jí pořádnou elektrickou ránu!! Bože ano, třeba by se jí konečně rozsvítilo. Možná to zní hnusně, ale mě by to rozhodně pomohlo.
Navíc neříkejte, že by jste se nechtěli někdy také přeměnit v nějakého pokémona.

Přesně takhle se cítím!!!

Do komentářů shválně napište,
kterým pokemonem by jste někdy chtěli být.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natka Natka | 24. června 2015 v 9:01 | Reagovat

Já osobně bych někdy chtěla být Arcaninem a spálit někoho na uhlí, jo, takhle se někdy cítím..

2 Elis Elis | Web | 25. června 2015 v 12:16 | Reagovat

To tě plně chápu, taková příbuzná, to je děs, mám taky takovou a ta mě pořád říká že mám víc jíst, asi chce abych měla metrák jako ona... ale je to rodina a tak se nad to povznesu, nic jiného se nedá dělat...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama